Šel jsem na ostrov Svatá Helena sám a strávil jsem tam dva dny.
proč tam?
Historie mě fascinovala už od dětství ve škole, byl to můj oblíbený předmět. Přečetl jsem spoustu historických knih, ale stále více jsem se nořil do jednoho tématu souvisejícího s velkou historickou postavou – Napoleonem Bonapartem. Dokonce jsem to povýšil na zálibu, sbírání a čtení knih autorů různých období o Napoleonovi. A v době, kdy neexistoval skutečný internet, jste popisy lidí, bitev a historických míst kreslili z knih, čímž jste rozvíjeli svou představivost. Týkalo se to i ostrova Svatá Helena, kde císař odpočíval.
Podle Napoleonova vlastního popisu byl pro něj ostrov, kam byl poslán do vyhnanství, vězením, což u člověka, kterému patřila téměř celá Evropa, není divu. A při pohledu na atlas nemůže okamžitě ukázat a najít, kde se tento kus země nachází.
A ztratil se téměř uprostřed jižního Atlantského oceánu, 2000 km od nejbližšího afrického kontinentu, což z něj udělalo jeden z nejnepřístupnějších a nejvzdálenějších ostrovů.
Dostat se tam – v době mého dětství, dospívání, na rozdíl od jiných míst spojených s Napoleonem, například Paříže nebo Korsiky – byl můj téměř nesplnitelný sen. Nebylo zde žádné letiště a na tento ostrov na 2-3 dny zavítala pouze část transatlantických výletních lodí plujících z Kapského Města do Ameriky. Ale cena těchto 20-30denních plaveb se zdála přemrštěná, zvlášť když cílem nebyla plavba, ale návštěva konkrétního ostrova.
Samotný Island je britským majetkem, a proto bylo díky financím z Londýna v roce 2015 otevřeno letiště s malou ranvejí prakticky mezi skalami. Přistávat tam mohla pouze úzkotrupá letadla do 100 míst. A počínaje otevřením letiště jsem začal řešit možnost, jak se tam dostat tímto druhem dopravy. Zdálo se, že v letech 2019–2020, když jsem si prostudoval mapu letů a spojení, se tam dostanu, ale Covid ostrov od turistů izoloval téměř 2 roky, takže jsem musel čekat.
Pak podle scénáře začalo těžké politické období, kdy nebylo jasné, zda mi Ostrov vízum vydá.
Přestože je ostrov britským majetkem, mají vlastní měnu – Svatohelenskou libru a vízum se zde uděluje elektronicky.
Vyplnil jsem formulář žádosti na webu: https://evisa.sainthelena.gov.sh (může fungovat přes VPN), kde jsem byl do dvou měsíců od data podání požádán o další dokumenty. Seznam dokumentů je podobný těm, které se předkládají pro vízum do Spojeného království, nicméně jsem byl dodatečně požádán o zaslání výpisu cash flow za šest měsíců v angličtině (zde pomohla T-Bank), dále rozšířeného pojištění s krytím minimálně 100 tisíc eur a povinného rizika repatriace. A samozřejmě musí být po ruce všechny letenky a potvrzení o bydlišti.
Silnice
Vzhledem k tomu, že na tento Ostrov je pouze jeden přímý let, který létá jednou týdně z Johannesburgu s technickou zastávkou v Namibii, musel jsem se tam nejprve dostat.
V Johannesburgu jsem strávil noc v hotelu, vybral jsem si to blíže k centru města a zde jsem udělal velkou chybu. Jelikož je toto město v podstatě rozděleno na prosperující a méně prosperující oblasti, ukázalo se, že centrum města je kriminalizované a zcela okrajové. V noci jsem dokonce slyšel výstřely. Pro ubytování jsem se později dočetl, že je třeba zvolit oblasti Sandton a Brixton.
Do Johannesburgu jsem se ale podívat neletěl, tak jsem druhý den ráno vyrazil na letiště, odkud jsem měl letět na Ostrov s Airlinkem. Při nástupu do letadla vám zkontrolují vízum a pojištění.
Let na ostrov trvá asi 6 hodin a 3 hodiny po startu má letadlo technickou zastávku v Namibii (Walvis Bay) a pak už je jen oceán.
Bydlení
Hned je třeba říci, že na Ostrově nejsou bankomaty, nepřijímají bankovní karty, je zde pouze jedna banka s několika pobočkami, které jsou o víkendech zavřené 😉 Proto je lepší se před cestou zásobit hotovostí.
Vybral jsem ubytování na Agoda (Richard Travel Lounge), ale konkrétně místo hotelu zvolil dům. Předem jsem kontaktoval majitele Dereka a provedl platbu předem přes PayPal. Proto mě potkal na letišti s cedulí právě on.
Když se zde dozvěděl účel mé návštěvy, vzal mě přímo z letiště na nejvýznamnější historická místa Ostrova – Longwood House, kde žil Napoleon, a poté k náhrobku, kde byl pohřben (jeho popel byl mimochodem později převezen do Francie). Za zmínku stojí, že tato dvě malá území patří na základě nájemní smlouvy Francii.
Nejpohodlnější způsob dopravy po ostrově je autem; neexistují žádné taxíky.
Dojmy z výletu
Vzhledem k tomu, že Ostrov proslavil především Napoleon Bonaparte, souvisejí s ním hlavní atrakce, a to náhrobek a Longwood, dům, kde žil.
Míst k jídlu tu moc není, takže jsem snídal, obědval a večeřel ve společnosti majitele domu Dereka.
Přiletěl jsem jen na dva dny, protože varianta byla buď tato, nebo tu týden zůstat. Musím říct, že týden se může zdát hodně, protože celý ostrov uvidíte za 1-2 dny.
Hned je ale třeba podotknout, že bez auta se tu neobejdete, takže pokud plánujete výlet, je nejlepší hned probrat možnost exkurze a setkání na letišti, protože ani tady nejezdí taxíky. Potápění je dobře rozvinuté, jsou tam i potopené lodě, ale zase je nejlepší vše probrat předem.
Zároveň je zde řada nevýhod, ale pro někoho výhody – chybí zábava (2-3 hospody, které fungují do pátku a soboty do pozdních hodin), velmi drahá komunikace a internet (i domácí WiFi je omezené a činí 30-50 GB na rodinu za měsíc a připojení často mizí), problémy se sladkou vodou, která je velmi ekonomická, s dodávkou zboží (3 dny až 4 měsíce lodí z Namibie, 3 měsíce lodí), drahá benzinová loď z Namibie ne vždy k dispozici, klima a větry jsou zde velmi proměnlivé.
Žít je v mnoha obtížích, ale lidé jsou zde velmi šťastní a ochotní pomoci. Protože tam není ani policie, ale jsou tam lidové milice, tedy kolektivní odpovědnost a bezpečnost.
Výdaje
Letenky Mnichov-Johannesburg-Mnichov s přestupem v Dubaji – 1300 € Letenky Johannesburg – Svatá Helena – Johannesburg – 750 € Vízum – 80 liber Ubytování – cca 200 liber za dvě noci Strava – cca 200 €
I když vás Napoleonova biografie nezajímá, tento ostrov je vhodný pro ty, kteří se chtějí ponořit do jednoty s přírodou bez vychytávek a internetu. Ostatně i Bonaparte za pěkného počasí jako vždy miloval brzké vstávání a popíjení kávy a obdivoval místní přírodu a vody Atlantiku.